Básničky

Poděkování (Kamil Motyka)

V trávě na louce odpočívám
Jemný vítr tiché zvuky ke mně nese
Je slunečno, tváře si zahřívám
A ptáci zpívají v nedalekém lese

Děkuji Ti za to

Dole pode mnou vesnice
Lidé velcí jak mravenci
A ten tenký had to je silnice
Vše je tak nádherně daleko

Děkuji Ti za to

Nádherné kvítí o kus dál
A já si na chvíli připadám
Jakoby nádherný sen se mi zdál
Tak nádherný pocit mám

Děkuji Ti za to

Přátelé kolem sedí
Slova v ústech váznou
Šťastné oči do dáli hledí
Na tu přírodu krásnou

Děkuji Ti za to

Pohledy se potkají
A jasné je beze slov
Že srdce velkou vděčnost skrývají
Za tento nádherný domov

Děkuji Ti za to

Obrazy (Kamil Motyka)

Tělo spadlo do bláta
Oči muže plné strachu
Srdce už netluče
A všude zápach mrtvolného pachu

Slunce hřeje
Je pěkný den
Ve spánku dítě se směje
Asi má hezký sen

Pěst dopadla
Na tvář mladého hocha
Tak - surově zabili
Chudého černocha

Slunce zapadlo
Je teplá noc
Milenci tiše šeptají
Láska má moc

Na ulici okno otevřené
Žena tam vzlyká
Muž po ní sprostě křičí
Na alkohol si zvyká

Na hřišti smích se ozývá
To děti si hrají
Otec ke hře se přidává
Z ničeho strach nemají

Obrazy dva nabídl jsem ti
Který bys doma na stěně chtěl mít ?
Snad ty plné smrti
Nebo lásku by sis chtěl vzít ?

Řeka (Kamil Motyka)

V údolí místo zeleně
Vysoké šedé domy stojí
A pod nimi znuděně
Mladí lidé nebe hledají

Každý po něčem touží
Někdo by chtěl první být
Někoho málo lásky souží
A někdo nechce ztracen v řece jít

Barevná řeka se ulicemi valí
Ohromně hučí a křičí
A v ní jsou všichni malí
Člověka lhostejný proud ničí

Každá kapka z této řeky
Své srdce má
A i kapka v proudu řeky
Bývá osamocená

Kapka jedna jako druhá
A všechno to zase splývá
Barevná řeka ohromná
Běda kapce, která vyskočí a jen se dívá

Někdo však nad řekou stojí
A každou kapku dobře zná
A pokud se někdo samoty bojí
V Něm přítele nalézá

On každého má rád
On naslouchá tvým slovům
S Ním nemusíš se bát
S Ním unikneš všem davům

Pro Něho budeš jedinou kapkou v řece
Ikdyž je jich tam mnoho
On má pro tebe otevřené srdce
Ikdyž je nás tak mnoho

Den, který měl smysl (Kamil Motyka)

Město usíná
Měsíc s hvězdami si povídá
Tma mě pod černý kabát schovává
A vítr s hladinou řeky si pohrává

Odrazy světel v řece
Jak ohýnky plápolají
Chtěl jsem si s někým promluvit
Teď jsem rád, že jsem sám

Den byl přede mnou
Toužil jsem mu smysl dát
Bohu ho obětovat
Teď tu sedím, musím se jen trpce smát

Ulicemi jsem chodil
Chtěl jsem někoho navštívit
Někoho potěšit
Teď mi dělá společnost měsíční svit

Ne, nejsem sám
Bůh je se mnou
Hodně blízko, vím to
Někde za tou tmou

Nevím, proč jsem den promarnil
Nevím, snad, abych u řeky skončil
Abych si chvíli našel
Chvíli na Toho, kdo pro mě život zmařil

Možná pro těch několik minut
Kdy u řeky jsme jen my
Jsem musel prožít den
Který byl plný prázdnoty

Město už úplně ztichlo
Vstávám a loudám se domů
Den už má smysl
Šeptám temnému břehu

Chtěl bych být... (Kamil Motyka)

Jako jehla v seně
Kterou každý přehlédne
A když oheň vše spálí
Z popela se zaleskne

Jako žebrák na cestě
Co v brašně má kousek chleba
A když Slunce je nejvýše
Rozdělí se s ptáky o kus oběda

Jako otrok bez svobody
Který slouží pánu věrně
A když řev a hněv na něj se obrací
Bez zloby v srdci, sklopí oči skromně

Jako skála nezdolná
Po níž lidé šlapou
A když z mladíka stařec se stane
Chodí po skále stejnou cestou

Chtěl bych být jako Beránek
Ten, který sám šel na porážku
Kvůli mně i tobě
Snesl tehdy každou urážku

Chtěl bych žít jako Ježíš!

Několik vět (Kamil Motyka)

Kouř štípe do očí
Sílí hluk kolem
Alkohol na stole
Srdce mi puká bolem

Dým kolem mne se valí
Snažím se prohlédnout
Rozpoznat, proč tu jsou?
Co sem přišli naleznout?

Lidé přišli sem
Mnozí dobře se znají
Po dnech plných práce
Chvíli na hovor postrádají

Oči se zavírají
Obraz se mlží
Už nevidí si do tváře
Opilí muži

Peníze v slastné zapomnění se proměnily
Slova tichá a vážná
Už smysl ztrácejí
A mění se v bláboly blázna

Snažím se Jeho jméno zaslechnout
Alespoň jednou jedinkrát
Jak smutno je v srdci mém
Že nikdo se k Němu nechce znát

Bezradnost, bezradnost
Ta škrtí mě neustále
Mohu snad něco udělat
Aby Jeho jméno došlo chvále

Život ztratil
A svět může žít
Vlastní hlavu máš
Chceš za ním jít?

Bůh stvořil vše
Jemu patří svět
Proč o Něm neslyším
Několik prostých vět

Pustý vrch (Kamil Motyka)

Mohutný, sám na vrchu stojí
Strom staletý, který mnoho už zažil
Obláčky nad ním pokojně plují
A on vypadá jakoby spokojen byl

Mohutný, pořád tam stojí
Teď však vítr jeho větve láme
Z nebe hrozné blesky šlehají
A strom pomalu bráníc se slábne

Mohutný, kolik již takových bouří zažil ?
Nikdo si už ani nevzpomene
I tentokrát měl hojně síly, zvítězil
A pořád se mohutný na vrchu slavně pne

Přišla zima ukrutná
A v domě vlády se chopila
Otec sekeru si vzal
Mohutný strom na vrchu sťal

Mohutný už na vrchu se netyčí
Pouhý pařez, pahýl ze země trčí
Kde je sláva a síla stromu našeho ?
Jen obraz kopce holého

Jsi silný, jsi krásný a nezdolný ?
Vzpomínáš ? Náš strom byl taky takový
Mnoho toho zmohl
Ale nebyl nikdo o koho by se v nouzi opřít mohl

Proto, dovol, radu ti teď dám
Protože já se o koho opřít mám
Jméno Jeho by si chtěl znát ?
Ježíš. On ti přátelství a jistotu může dát.

Den (Kamil Motyka)

Ráno vstanu
Den utíká
Hodiny běží
A světlo v tmu se mění

Den je stejný
Před týdnem i před sto lety
A mně se zdá
Že Slunce zkrátilo své cesty

Večer unavený a ospalý
Zpět se ohlédnu
Rychle vzpomínky utopím
Upadnu do spásného snu

Jednou, kdysi před lety
Slíbil jsem Bohu slavnostně
Ty životem mým budeš
Avšak chvíli pro Něho najít nemohu

Lásku, pokoj, život věčný
To Bůh mi nabízí
Já však mám někdy raději
Svět, který zmizí

Pokud den plný lásky není
Pokud Duch Svatý ho nežil
A pokud lidé dítě Boží nepoznali
Zbytečný a prázdný den to byl

Jen Bůh dává žití smysl
Bez Něho je všude jen prázdnota
Pokud svět jednou jsi poznal
Je Bůh jediná jistota

Bože, Ty máš pro mě vždy volnou chvilku
Vždy slyšíš můj hlas
Já toužím celý den s Tebou být
Ze světa mě, prosím, spas

Mám zlost (Kamil Motyka)

Moudrý a Dokonalý
Mi radu nabízí
Já však raději jdu cestou
Kde zlato je pokryto rzí

Boty vyleštěné se lesknou
Ne na dlouho
Za chvíli do špíny
Hluboko klesnou

Procházím životem
A všude bláto a smrdí
Chci se neušpinit
A někdy mě to dost nudí

Všechno bylo tak krásné
Vždyť Svatý to pro nás stvořil
Všude láska a vůně!
Kdo nám to zbořil?

Proč na mě z novin koukají
Dětská očka zoufalá
Válka jim vše vzala
Teď mají jen břicha hladová

Nádhernou ženu jsem viděl
Stvoření Boží, vrchol vší krásy
Asi mě nevnímala
Raději drogu píchla si

Chce se mi plakat
A mám zlost
Vždyť všude je hnusná špína
Mám toho už doopravdy dost!

Lidé se ničí
Život si berou
Slovu Božímu se smějí
Do záhuby jdou

Moudrý a Dokonalý
Nám radu nabízí
Pojďme se přichystat do země
Kde špína zmizí
Přání k svátku (moje)

Ať je Tvůj život radostný,
ať je Tvuj život pokojný,
ať se nermoutí Tvé srdce,
vždyť život je krásný přece?

S radostí dopředu hleď,
vždyť Pán je vždy s námi,
zítra, včera i teď,
Bože, buď stále s námi.

Ať je Tvá láska stále velká,
ať stále rosteš ve víře,
Pán nám žehná nejen do pondělka,
Pán nám dáva lásku ve velké míře.

Bůh nás stále miluje,
my jsme jeho Boží děti,
marně nepřítel pikle kuje,
ale nám Bůh odpustil díky Ježíšově oběti.

Hříchy jsou nám tedy odpuštěny,
dokonáno jest, radujte, jásejte, veselte se,
vítěztví je naše, smutku a lítosti již není,
před Pánem Bohem pokořte se.

My jsme Boží děti a záleží mu na nás,
byl jsem slepý, když nevěděl jsem o Tvé lásce,
Bůh na nás nezapomene, stále myslí na nás,
vědět o Boží lásce je nádherné přece?

Chci mít přítele (moje)

Chci mít přítele,
který mě nezradí,
chci mít přítele,
který me potěší,
chci mít přítele,
který mě neopustí.
chci mít přítele,
který mě miluje.
Ježíši, buď mým přítelem.

Můj Pane... (Karel Hostýnek)

Můj Pane, než jsem Tě poznal, byl jsem hříšný,
Můj Pane, než jsem Tě poznal, byl jsem taky pyšný...
/Ale Ty jsi mi hříchy odpustil
a svým Duchem naplnil
a za to ti patří chvála na věky věků.../ 2x

Ref: Chvála Tobě za spasení,
chvála Tobě za očištění,
chvála Tobě za vše, co pro nás děláš.....2x

Náš Pane, než jsme Tě poznali, byli jsme hříšní,
Náš Pane, než jsme Tě poznali, byli jsme taky pyšní...
/Ale Ty jsi nám hříchy odpustil
a svým Duchem naplnil
a za to ti patří chvála na věky věků.../ 2x

Ref: 2x

Rájský sen (Martin Zborník)

Verše splétám do copánku,
slůvko k slůvku přisedne si,
když své sloky z mírných vánků,
chytám perem jelimánku,
než papíru bílou stránku
zamodří pak bez příměsi.

Všimni si těch maličkostí,
pár korálku padlých v trávě,
chvilku hledáš, najdeš hravě
na zemi kdes pod belasky
u hlavičky sedmikrásky
kuličky pod lístky spadlé
maličké kdes,
v radost sobě.

Přemýšlel jsem o oblacích
věrnosti i milování,
o skřiváncích, zpěvných ptácích
zdravíc se i svoji zemi,
o přátelství,
o pozemském milování.

Kdysi prý před mnoha časy,
z prachu vzešel z kousku země
ze zrnek kdes pod nebesy
z prachu a pár kapek rosy
pračlovíček Adam. Spával v slámě ...
Oč byl jiný, povězte mně ?
Toužil též, že jednou kdesi
najde dívku. O životě plném krásy.

Touha ta mu srdce rvala,
toužíc čechrat její vlasy,
až pak Bůh mu asi někde u rákosí
splnil všechna přáni bdělá
... a ta dodnes každý v sobě nosí ....
... oč jsme jiní .... ? ....

Připomínky, náměty, dotazy si rád přečtu, můj e-mail.

Pokud máte nějakou zajímavou básničku, můžete mi ji poslat, na můj e-mail, pokud ji chcete uvést pro potěšení ostatním čtenářům.